stažené z jiného zdroje

ŽOLDÁCI...
„Vyhlaste poplach a vypusťte válečné psy.”
- William Shakespeare

Myslím si, že už úvodní citát hodně naznačil, co se týče tématu o kterém budu psát. Chci psát o malé skupině lidí, o těch, jež jsou prvými proklínáni a druhými oslavováni. O těch, co většinou umírají daleko od domova většinou to není ve spánku ani na sešlost věkem. Jistě už jste poznaly, že jde o žoldáky. Předtím, něž se hlouběji ponoříme do tématu, by určitě stálo za to, věnovat se alespoň chvílí historii. Nevíme, kdy poprvé byli použita vojska žoldnéřů, ale jsme si jisti, že už za římského impéria to byl pojem běžný. Vždyť co jiného byly římské legie, než sbory žoldnéřů. Je sice pravda, že legie vznikaly jako regionální vojska, ale přesouvaly se po celém impériu. A co se stalo, pokud legie potřebovala doplnit své stavy ? Jednoduše naverbovala vojáky z místního obyvatelstva. Ti potom dostávaly „pravidelný” žold a z toho byl odvozen pojem žoldák.
Význam tohoto pojmu se ale s časem měnil, zatím co dříve byl žoldákem každý voják s pravidelným příjmem, dnes slovo žoldák charakterizuje jedince bojujícího, většinou za peníze, pro někoho jiného. Vznikl ještě jeden význam tohoto slova. Stalo se synonymem pro bezcharakterního člověka, amorální bestii zajímající se jen a jen o peníze.
Ale jací opravdu jsou ? Tyto většinou malé skupinky lidí jsou obestřeny aurou a mystičnem. Je ale tahle mystičnost opodstatněná ? Nepramení snad pouze z neznalosti a nepochopení ?
Necítím se býti dostatečně fundován na to, abych předával čtenáři pouze své závěry a proto se pokusím nejprve stručně nastínit určitá fakta, která mne k těmto závěrům vedla.
Žoldáci se v zásadě dělí na 3 skupiny.
Za prvé jde o ochránce. To jsou ti známí osobní strážci, kteří se tak často objevují po boku významných osobností společenského života. Někdo by mohl namítat, že to nejsou žoldáci, protože nejsou apriori najímáni k zabíjení. Ale toto tvrzení se dá snadno vyvrátit. Copak oni nepřebírají na sebe rizika napadení, či dokonce zabití ? A co z toho všeho mají ? Peníze. Podle mne jsou jedna a jedna stále ještě dvě a proto to jsou regulérní žoldáci. Do této skupiny bychom měli ještě zařadit tzv. bezpečnostní poradce - to znamená muže, kteří koordinují všechna bezpečnostní opatření a dostávají za to nemalé peníze. Jelikož jsou tito muži na pomezí „slušného obchodování”, tak se běžně v této skupině neuvádějí.
Do druhé skupiny patří běžní vojáci (většinou spíše důstojníci), vyslaní svou zemí na mise, kde by oficiální přítomnost těchto armád nebyla „vhodná”. Touto činností se zabývá či zabývala každá větší země a to převážně evropské. Ať už jde o francouzské či španělské legionáře, britské Paras, ale i americké Special Forces či ruské Spetsnaz či jednotky GRU, každá země má nebo měla k tomuto účelu vybrané jednotky. Ovšem v těchto případech nejde o klasické žoldnéře, ale o vyslance jednotlivých zemí. I přesto se ale tito muži řadí mezi žoldnéře.
Třetí skupina je tou nejvýznamnější a přece nejutajovanější. Jsou to klasičtí žoldnéři. Muži, jenž se denně setkávají se smrtí a bývají nuceni zabíjet. I přesto, že dnes už pro není tolik „práce”, stále ještě „přežívají”. (Profese nájemného vojáka)
Největší rozmach této skupiny nastal po 2. světové válce. Mocenský boj západu a východu s sebou přinášel „dostatečné” množství konfliktů, kde se tito muži mohli „realizovat”. Namátkou bych připomněl Belgické Kongo, slavný pochod na Bukavu, Rhodésijskou lehkou pěchotu, Francouzské Kolwezi, a mnoho dalších. Z nedávné minulosti snad už jedině osmdesátá léta v Bejrútu, Afghánistán a devadesátá léta na Balkáně. I když jak se podle posledních událostí zdá na Balkáně „není všem dnům konec”.
Všichni tito muži bývají konfrontováni s tvrdou realitou života a jsou postaveni před volbu, zda zabíjet či nikoliv. To je bohužel smutnou pravdou. Oni jsou těmi, kdo vydává onen osudový rozkaz a nebo zmáčknou spoušť, ale já se ptám: Opravdu jsou oni těmi zodpovědnými? Opravdu jen a pouze oni přinášejí bídu, strach, bolest a utrpení? A nebo to jsou mocné loby pánů v oblecích od Armaniho či Huga Bosse, kteří si na druhé straně planety hrají politické „škatule, škatule hejbejte se”?
A proč to všechno dělají? Ten, kdo bude tvrdit, že ne pro peníze, by se měl nad sebou zamyslet. Pro co jiného by to měli dělat, když ne pro peníze? Snad pro čest? Nebo pro slávu? Nenechte se vysmát, vždyť to je utopie. Je to bohužel smutný fakt, ale peníze vládnou světem. Kolik zbytečných a nesmyslných válek bylo vybojováno jen proto, aby se udržel Dow-Jonesův Index? Kolik nevinných lidských životů bylo zbytečně zmařeno? A jsou za to opravdu zodpovědní ti dole, kteří obyčejně jen prosazují cizí zájmy? Podle mne rozhodně ne.
A z tohoto pramení uměle přiživovaný strach a odpor k žoldnéřům, ne že by mohly ohrozit spořádaný život a chod státu, ale z toho, že se obrátí proti svým „pánům”, odmítnou jejich rozkazy a nebo je dokonce odhalí.
Mou snahou bylo objektivně sumarizovat fakta a předložit je vám, čtenářům. Bohužel i přes mou snahu zůstat objektivní, se v určitých pasážích projevil můj subjektivní názor. Já přesto doufám, že „laskavý čtenář odpustí” a vyvodí si své vlastní závěry.